Technika šamanského léčení: Stát se pacientem

27.6.2012 00:01
Duchovno

Tuto techniku mě před několika lety naučil jeden indiánský šaman z kmene pobřežních Sališů ve státě Washington.

Stejně jako v přípa­dě všech metod zabývajících se odstraňováním vetřeleckých vniknutí i tuto techniku byl měl šaman provádět pouze tehdy, je-li plný síly, neboť při ní na sebe bere sílu (či síly), která(é) působí pacientovi bo­lest. Neviditelný plášť síly kolem sališského šamana brání tomu, aby do něj pronikli škodliví duchové.

Tuto metodu lze použít následujícím způsobem. Nejdříve si ša­man popovídá s pacientem o charakteru jeho bolesti či nemoci. Zjistí o nich vše, co může, a vcítí se do toho, jaké to je být v takovémto sta­vu. Vyptává se pacienta na to, kdy se v něm poprvé projevily přízna­ky nemoci a na všechny okolnosti, kterých si byl tehdy pacient vě­dom. Pak se táže na další věci spojené s pacientem, na jeho životní názory, problémy, naděje atd. Jinými slovy, šaman dělá, co může, aby zjistil, jaké to je být tímto pacientem. Tato práce, na rozdíl od psychoanalýzy, normálně zabere jen pár dnů. Záleží to na dovednos­tech šamana a na jeho vztahu s pacientem.

Když je šaman připraven se emočně s pacientem ztotožnit, může přikročit k nejdůležitější části léčby.

Šaman s pacientem odcházejí do divoké přírody, kde nejsou žádné lidské příbytky. Šaman pomocí svých chřestidel a zpěvu probudí svého ducha ochránce a požádá ho pomoc. Během této fáze pacient jen tiše sedí.

Když šaman cítí, že je plný síly, oba se svléknou a vymění si oděv. Šaman si obléká jeden kus pacientova oděvu za druhým a koncentru­je se na to, že na sebe zároveň s pacientovými šaty „navléká“ i pa­cientovy bolesti a hoře a i celou jeho osobní charakteristiku. Když si oblékne poslední kus pacientova oděvu, cítí, že se sám stává pa­cientem.

Nyní začnou oba tančit za zvuků šamanova chřestidla. Šaman na­podobuje všechna pacientova gesta a pohyby, aby se s ním plně zto­tožnil. Pak, když šaman začne vnímat, že se mění jeho vědomí, tis­kne své ruce na pacientovo tělo, dokud neucítí, že na sebe nabral z pacientovy bolesti vše, co je (pro pacienta) nutné, a vše, co může bezpečně unést. Pokud se tato práce vykoná správně, šamanem pro­cházejí vlny bolesti či nemoci.

V ten okamžik šaman odběhne pár set metrů pryč na místo ne­obydlené lidmi, zastaví se a napřáhne ruce. Vší silou se koncentruje na to, jak „odvrhává“ bolestivou vetřeleckou sílu, která zraňovala pacienta a nyní se usídlila v něm. Skutečnými fyzickými pohyby ru­kou a za doprovodu všech zvuků, které se vynoří, od sebe šaman od­hazuje zraňující sílu směrem vzhůru, co nejdále k horizontu.

Tento proces vyhánění může trvat několik minut i déle. Jakmile šaman ucítí, že odstranil ze svého těla jak pacientovo utrpení, tak jeho osobnost, je obřad u konce. Šaman se v tom okamžiku cítí pro­čištěný a zrelaxovaný.

Pak se vrátí k pacientovi a obléknou se nazpět do svých šatů, takže nyní má na sobě každý svůj oděv. Šaman zakončí svou práci zpěvem své písně síly a tím, že se společně s pacientem postaví do očistného kouře z ohně, do něhož vhodil cedrové větvičky nebo stonky divo­kého pelyňku (Artemisia vulgaris).

Skupinovou variantu této techniky, obzvláště prováděnou jako ná­zorná ukázka, lze použít i na workshopech. Skupina musí odejít do divoké přírody, na neobydlené místo. Jeden dobrovolník se posadí do středu kruhu ostatních účastníků a celá skupina s ním chvíli rozmlouvá. Každý účastník položí pacientovi nějakou otázku ohledně toho, jak se mu daří, jak se nemoc projevuje, co má či nemá pacient rád a podobných věcí, a tak se do něj vcítí. Při tomto cvičení není žá­doucí, aby na sebe účastníci, kteří nejsou šamani, individuálně brali příliš mnoho negativní pacientovy síly. Zde popsaná procedura umožňuje všem účastníkům naložit si na sebe pouze tak velkou porci škodlivé vetřelecké síly, která nezpůsobí ohrožení. Je důležité, aby vedoucí skupiny řekl všem zúčastněním, že pokud se necítí silní, musí zůstat pouhými diváky.

Pak je pacient požádán, aby tančil, jak se mu zachce. Členové sku­piny chřestí chřestidly a tlučou na buben. Své tempo neustále přizpů­sobují tanci pacienta. Poté se k pacientovu tanci přidají dobrovolníci,tančí vedle něj a všemožně jeho pohyby napodobují. Měli by napodobit každý jeho pohyb.

Když tanečníci dosáhnou bodu emočního ztotožnění s pacientem, jeden po druhém se ho krátce dotknou, vytáhnou z něj kus vetřelecké síly a běží pár set metrů na nějaké opuštěné místo, kde ze sebe dříve popsaným způsobem odhodí škodlivou sílu.

Až se každý z tanečníků takto očistí, vrátí se zpět ke skupině a obejme pacienta. Když jsou opět všichni pohromadě, vytvoří kruh síly tak, že se všichni včetně pacienta uchopí za ruce a zpívají píseň síly. Pak lze vykonat šamanskou cestu za účelem navrácení silového zvířete pacientovi.

Popsaná technika se evidentně podobá psychoanalýze, včetně principu protipřenosu, a je ilustrací toho, jak šamanské techniky čas­to předznamenávají určité rysy léčebných metod, které se objevily na Západě až v poměrně nedávné době. Tato technika pobřežních Sališů „stát se pacientem“ má svoji obdobu u Křováků z kmene Kung z jižní Afriky:

Křovácký šaman položí své vibrující dlaně na obě strany hrudníku svého pacienta, případně na místo, kde byla lokalizována nemoc. Dotýká se pacienta pouze zlehka či mnohem častěji pouze kmitá dlaněmi nad jeho kůží. Občas léčitel svým tělem obtočí tělo pacienta a stírá na něj svůj pot, kterému jsou připisovány léčivé vlastnosti. Tak je choroba vtažena do léčitele. Pak léčitel začne vypuzovat chorobu ze svého těla tak, že ji setřásá ze svých rukou, zatímco jeho tělo se zmítá bolestí.

Při této křovácké léčebné metodě šaman „vytahuje nemoc se strašli­vým pronikavým ječením a vytím, které svědčí o velké bolesti a obrížnosti“. Práce trvá několik hodin.“

Zdroj: Michael Harner - Cesta šamana, nakladatelství DharmaGaia

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Na toto treba dávať veľký pozor. Tieto démonické hry sú perfektným...
Kamil  |  5.10.2012 11:35

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *