Tantra: sex, drogy a náboženství

27.12.2007 00:00
Duchovno

Tantra představuje neobvyklý typ náboženství. Víceméně daly k jeho vzniku podnět otupující rituály bráhmanismu. Jeho základem jsou pojednání, jimž se také říká tantry a jejichž autorství se připisuje Šivovi. Většina textů má formu rozhovorů, v nichž Párvatí klade otázky, zatímco Šiva ve svých odpovědích poskytuje výklad tantrické filosofie. Šiva tvrdí, že tantra je náboženstvím nového věku, což ovšem v indické terminologii znamená pravý opak toho, co se dnes pod tímto pojmem rozumí na západě (nový věk - "New Age").

Hinduistická kosmologie rozeznává čtyři věky neboli jugy: Satjajugu, kdy všechno je pravdivé, Trétajugu, kdy jsou jen tři čtvrtiny pravdy, Dváparajugu, kdy zbývá jen půl pravdy, a Kalijugu, která začíná poslední čtvrtinou pravdy a končí na nule. Každá juga je kratší než ta předchozí, každým následujícím dnem se navíc všechno urychluje, takže na konci Kalijugy všechno a všichni skončí v horečnatém šílenství. Tehdy se Šiva pouští do tance kosmického zničení, tandavy, během něhož rozloží celý vesmír na původní atomy; atomy se posléze opět přeskupí a všechno může začít nanovo. Pro hinduisty je novým věkem Kalijuga; její počátek sahá zhruba do doby před šesti tisíci lety a dnes již přechází do nebezpečné fáze.

Šiva říká, že ve věku Kalijugy už nikdo nebude mít na všechny ty nekonečně zdlouhavé védské a bráhmanské obřady ani čas, ani elán. Lidé budou otupělí a zhorší se jim paměť. Jestliže ještě budou chtít dojít spasení a zachovat si dharmu, spravedlivost, budou si muset najít jednodušší metody. Říká se, že to jsou právě tantry, které disponují jednoduššími a časově nenáročnými metodami. Moderní zrychlený mozek však má dojem, že ve zdlouhavosti si tantrické obřady se svými védskými protějšky nijak nezadají. Dokážou ale více zaujmout. Částečně i proto, že rituály provádějí muži i ženy společně, konzumují jídla, popíjejí víno, berou drogy, všichni jsou svlečení a oddávají se sexu.

Jedním z nových aspektů tantrických praktik je představa, že tělo věřícího obsahuje nejen Šivu, ale i Šakti. Účelem cvičení je dosáhnout splynutí božského páru v extatickém blaženství. Říká se, že Šíva je přítomen mezi obočím, v místě známém jako "třetí oko" nebo také ádžňačakra. Šakti přebývá u kořene páteře v podobě kundaliní šakti čili "hadí síly". Je to energie ve svém potenciálním stavu, která zůstává stočená jako had, dokud není probuzena jóginskou praktikou, nějakou událostí,** sněním či drogou - poté se rozvine, stoupá páteří a otevírá čakry. Je-li cvičenec úspěšný, splyne Šakti v metafyzické sexuální jednotě s Sivou; díky jejich spojení pak jógin prožívá blaženství. Říká se také, že v okamžiku smrti získává zkušený cvičenec schopnost splynout s Absolutnem, čímž ukončí koloběh znovuzrození.

Smíšená cvičení vyžadují, aby všichni muži převzali úlohu Šivy, všechny ženy pak roli Šakti. Pro úspěšné splynutí je nezbytné, aby se každá adeptka stala bohyní, nejvyšším ženským principem, jejímž jediným cílem je jednota s Šivou, nejvyšším mužským principem, uskutečněná v ádžňačakře.

Dnes se tantrická praxe dělí na dvě hlavní školy, cestu levé a pravé ruky. Osobně se domnívám, že v období vzniku byly veškeré tantrické praktiky považovány za cestu levé ruky, protože se jednalo o náboženský systém, který dvoloval věci, jaké se nikdy nedělaly, a ignoroval odvěká tabu. Odejmul nábožentví kněžím a vrátil ho lidu - jako Prométheus, který ukradl bohům oheň, či ako démoni, kteří sebrali bohům sómu, nebo jako Hanuman, který se chlubil, e vyrve Sómu z rukou samotného Indry. Tantrické hnutí představovalo první organizovaný a soustavný protest proti tradiční védsko-bráhmanisticko-hinduiské hierarchii, kterou si muži-bráhmani vytvořili v podstatě jen sami pro sebe. Zaručovala, že se uctívání mohli účastnit všichni, a to bez ohledu na pohlaví, kastu či společenské postavení. To však některým tantrickým guru nezabránilo pokračovat ve zlořádech v duchu starých pořádků. Je známo, že zbavit se zaběhnutých návyků je těžké; náboženské obyčeje mají tendenci žít si svým vlastním životem. Guruovský systém zdědila indická náboženství po bráhmanismu; a dodnes tam převládá a ovlivňuje životy lidí.

Je důležité pochopit, co se dnes pod pojmem "cesta levé ruky" rozumí. V Indii je totiž zvykem provádět intimní úkony osobní hygieny levou rukou. Tak například po vyprázdnění střev si tam nalijete vodu pravačkou a k omytí choulostivého místa použijete levačku. Díky hygienickým zvyklostem i nevalné dostupnosti mýdla ve starověké Indii se dnes nesluší používat na veřejnosti či v soukromí levačku jinak než k hygienickým účelům; nesmí se s ní jíst, pít či se někoho dotýkat. Proto se, často zcela oprávněně, začala levá ruka považovat za nečisstou. Pojem "levoruký" se stal hanlivým výrazem; označuje bud cosi nekalého, nebo se vztahuje k něčemu nepatřičnému či nesprávnému. Adepti tantrických praktik se naopak na konvence vykašlali a prováděli všechny ty nepatřičné věci; věřili, že se mohou od všeho plně osvobodit jen tehdy, když zažijí všechno. V té době, i když v jiných končinách, horlili pro stejnou myšlenku i někteří vyznavači gnosticismu.

Brahmanismus a pozdější védánta nabádaly k naprosté zdrženlivosti, ovládání a zřeknutí se tužeb. Tantrická filosofie oproti tomu zdůrazňovala, že plné uspokojení všech tužeb je jedinou cestou, jak se od tyranie žádostivosti osvobodit. Všechny věci chápala jako božskou esenci. Pokud se člověk touto poučkou řídil, konal osvobozen od svazujícího vlivu karmy; jinými slovy: když se čini dobro, sklízí se dobro, a také naopak. Na rozdíl od přísných pravidel hinduismu tantrické učení nedoporučuje asketické odloučení od světa. O transcendenci, tedy o překonání smyslového i rozumového poznání světa, tantra usiluje rovněž, jenže prostředkem jí je právě svět.

Tantrická rituální metodologie všeobecně používá "pěti M", která se vztahují k pěti sanskrtským slovům začínajícím na písmeno M. Když si je přeložíme, jsou to maso, ryba, zrno, víno a pohlavní styk, což je v cestě levé ruky chápáno zcela doslovně. Typická tantrická čakra neboli kruh sestává ze stejného počtu příslušníků obou pohlaví; muži a ženy sedí v kruhu po dvojicích a sledují centrální pár, zastoupený čakrešvárou (pánem kruhu) a jeho partnerkou. Všichni účastníci jsou nazí a sedí na zemi se zkříženýma nohama. Ústřední dvojice cvičení vede; co centrální pár udělá, všichni po něm opakují. Cvičení začíná "umístěním" Boha do různých částí těla dotknutím se příslušného místa a odříkáním formule (mantry). Poté muž prstem nakreslí červenou linku na nahé tělo partnerky, začne poštěváčkem, pokračuje rovně nahoru po přední části těla a obličeje a skončí na "koruně" lebky v bodě múla, o němž jsme si již řekli, že je středem sahasráračakry, lotosového květu s tisíci okvětními lístky.

Po tomto úvodu čakrešvára skupinu provede postupně všemi pěti M. Těchto pět svátostí symbolizuje záhubu celého stvoření: maso zastupuje všechny živé tvory na zemi i v povětří, ryba všechny živočichy v moři, zrno reprezentuje vegetaci, víno všechny opojné látky, pohlavní styk všechny touhy. Z prvních tří M se okusí jen symbolické množství. Konzumace vína se řídí množstvím ostatních opojných látek, které se současně s ním užívají. Pokud je k dispozici pouze víno, snaží se každá osoba mírně i nemírně opít. Posvátné texty však radily opít se jen tak, aby člověk neztratil řeč a nezačal vidět dvojmo, což se doporučuje i dnes.

Ve znamení návratu k původnímu užívání sómy je i tradiční konzumace nápoje zvaného "pět nektarů nesmrtelnosti" (paňčamrta), směsi mléka, medu, kyselého mléka (jogurtu), másla a bhangu (relativně slabého konopí). Bhang i máslo představují náhražky sómy; začaly se užívat, protože se sóma těžko opatřovala již v dávné minulosti. První tři přísady se během sómového obětního rituálu míchaly se šťávou z muchomůrky červené.

Po požití opojných látek zaujímá čakrešvára se svou Šakti první z dlouhé řady sexuálních pozic. Princip spočívá v dosažení průniku a klidném udržení polohy; oba partneři přitom recitují mantry a snaží se koncentrovat na svoje třetí oko (nebo se to přinejmenším pokoušejí předstírat). Účelem zpočátku není prožít orgazmus, ale vytvořit nesmírné sexuální napětí, jehož prostřednictvím se spící bohyně, Kundalíní Šakti, probudí; sexuální energie i samotný orgazmus jsou totiž považovány za podřadnou formu kundaliní. Posvátné texty doporučují zachovat mysl v "zažehnutém" stavu, aby vposledku ze sexuálního ohně nezůstaly jen doutnající "uhlíky".

Asi si umíte představit, že v oblasti pohlavního styku vznikalo během staletí množství variant. V jedné z nich se muž snaží ženu přimět k orgazmu bez toho, že by mu sám podlehl; účelem této praktiky je partnerce odebrat duchovní energii ve vlastní prospěch, tedy jakási misogynní psychosexuální loupež.

Mezi těmito sobeckými muži jsou ještě důvtipnější, kteří se snaží vyprovokovat orgazmus u sebe i u ženy současně, aby pak do sebe pomocí jóginské praktiky a vlastního penisu (jako vývěvy) nasáli pohlavní šťávy i vyprodukovanou energii obou partnerů. Otázku, jak je takové cvičení úspěšné, ponechávám čistě na vaší představivosti.

Mnohem běžnější variantou je, když po skončení série sexuálních poloh dosáhnou oba partneři orgazmu, zachrání veškeré tekutiny, které z ženy unikají, podělí se o ně a pozřou je. Pokud žena současně menstruuje, je to pro oba ideální, protože se podělí o více tekutin. V jednom z textů se muži nařizuje, aby vypustil semeno ženě do ústní dutiny, podobně jako to udělal Šiva Agnimu. Partneři si ho pak předávají z úst do úst, nakonec ho vyplivnou do misky a konzumují společně.

Důvodem pro vznik výše zmíněné metody sice mohla být lidská neschopnost orgazmu zabránit a obava ze ztráty drahocenných tekutin, ale mohla se vyvinout i jako pozůstatek mnohem starší a logičtější praxe, především zvyku pít sómou obohacené tekutiny obou partnerů v závěru každé série. Pokud účastníci na začátku cvičení ochutnali skutečnou sómu, ke konci se jim moč božským opojným nápojem plně nasytila. Měli přece zkušenost s jejími skvělými účinky, a tak mělo smysl ji pít. Tato praktika také mohla odstranit nutnost kruh opustit kvůli nějaké potřebě; nikdo nesměl kruh opustit, a to z žádného důvodu, dokud vůdce oficiálně sezení nerozpustil. Věřilo se, že se kruhem vytváří jakýsi energetický obvod, který se neustále dobíjí, dokud ceremonie neskončí. Kdyby někdo předčasně vstal, přerušil by ho a porušil by tím i energetickou rovnováhu; každý si uvědomoval, že je to zakázané.

Zdroj: Clark Heinrich - Magické houby v náboženství a alchymii - nakladatelství Triton

Přidat komentář

 
* *