Symbolická síla křesťanských svátostí

11.10.2005 00:00
Duchovno

Prvotní křesťanská církev uznávala sedm svátostí neboli oficiálních rituálů, které měli vést ustanovení představitelé církve. Tyto svátosti byly a dosud jsou posvátnými obřady, jež vštěpují jedinci -- řečeno křesťanským jazykem -- konkrétní kvality "milosti nebo božské energie". Každá kvalita milosti je pro svoji svátost jedinečná. Ačkoli sedm křesťanských svátostí bývá spojováno především s římskokatolickou církví, mnohé z nich -- například křest, manželství a vysvěcení -- zachovávají i jiné křesťanské tradice.

Každá svátost také symbolicky představuje dosažení takové úrovně síly, která zve Boha přímo do ducha dotyčného jednotlivce. Výraz svátost znamená obřad přivolávající sílu posvátného do duše jednotlivce. Symbolický význam svátostí přesahuje jejich náboženský význam, a mé odkazy na ně by proto neměly být vykládány v tom smyslu, že lidé potřebují skutečně přijmout svátost od určité křesťanské instituce.

Svátosti poskytují symbolické úkoly potřebné k dosažení duchovní zralosti a k léčení. Zároveň jsou konkrétní v tom, jak popisují, co musíme vykonat v hlavních obdobích svého života, abychom přijali osobní zodpovědnost, která přichází s duchovní zralostí. Svátosti představují rovněž skutky, které máme vykonat vedle obřadů, jež jsou vykonány pro nás. Představují síly, které máme poskytnout ostatním lidem, ale také je od nich přijímat. Vezměme si například svátost křtu, kdy rodina přijímá fyzickou a duchovní odpovědnost za dítě, které přivedla na svět. Naším úkolem jako duchovních dospělých bytostí je přijmout symbolicky, plně a s vděkem rodinu, do níž jsme se narodili. Symbolicky znamená křest také schopnost ctít vlastní rodinu a sebe sama tím, že odpustíme členům rodiny každou bolest, kterou nám způsobili v dětství. V takovém odpuštění spočívá síla, která léčí tělo.

Sedm svátostí a jejich symbolický význam je následující:

  • Křest: přijímat nebo projevovat milost představující vděčnost za vlastní život ve fyzickém světě
  • Přijímání: přijímat nebo projevovat milost -- v podobě "hostie" -- představující svaté spojení s Bohem a lidmi ve vlastním životě
  • Konfirmace: přijímat nebo projevovat milost pozvedávající vlastní individualitu a sebeúctu
  • Manželství: přijímat nebo dávat požehnání, které posvěcuje spojení se sebou samým, symbolizující uznání a respektování základní potřeby milovat sebe sama a pečovat o sebe, abychom mohli plně milovat jiného člověka
  • Zpověď: přijímat nebo dávat milost očištění vlastního ducha od negativních volních činů
  • Vysvěcení: přijímat nebo dávat milost posvěcení vlastní cesty služby
  • Poslední pomazání: přijímat nebo dávat milost ukončení nedokončených záležitostí nejen před smrtí, ale i v každodenním životě, a umožnit tak člověku milovat v "přítomném okamžiku"

    Těchto sedm fází osobního zasvěcení představuje vrozené síly, které máme uskutečnit a potřebujeme vědomě použít a využít při řešení úkolů, jež život přináší.

    Zdroj: Caroline Myssová: Anatomie ducha. Sedm úrovní síly a léčen. Nakladatelství DharmaGaia
  • Související články

    Křesťanství

    23.12.2002 00:00

    Přehled komentářů

    zobrazit všechny komentáře 

    Svátosti jako takové pocházejí od Ježíše Krista, jenž má Božskou i...
    Zbyněk  |  28.10.2005 18:47

    Zbyňku promiň, ale proč od Ježíše, když jsou ukotveny už ve starém...
    adija  |  20.11.2005 23:58

    Prosímťa pekne, čo to trepeš - Ježiš! Takéto obrady boli vykonávané...
    nana  |  7.12.2005 20:17

    v článku sa hovorí o kresťanských sviatostiach. Tie sa prijímajú skrze...
    emil  |  28.9.2006 11:02

    zobrazit všechny komentáře

    Přidat komentář

     
    * *