Samota je vaší podstatou

15.2.2008 00:00
Duchovno

Nejprve si musíte uvědomit, že ať chcete, nebo nechcete, jste sami. Samota je vaší pravou podstatou. Můžete se pokusit na to zapomenout, můžete se pokusit nebýt sám - s někým se spřátelit, mít milence, vmísit se do davu... Cokoli však uděláte, zůstane pouze na povrchu. Hluboko uvnitř je vaše samota nedosažitelná, nedotknutelná.

Každá lidská bytost prožívá podivné náhody. Když se narodí, narodí se do nějaké rodiny. Není žádný jiný způsob, protože lidské dítě je nejslabší potomek na celém světě. Ostatní zvířata se rodí kompletní. Pes zůstane psem celý svůj život, nebude se vyvíjet a rozvíjet. Zestárne, ale nestane se moudřejším, nestane se vědomějším ani se nestane osvíceným. V tomto smyslu zvířata zůstanou stejná, jako když se narodila, nic podstatného se v nich nezmění. Jejich smrt a jejich narození jsou horizontální - v jedné linii. Pouze člověk má možnost jít vertikálně, nahoru, a nejen horizontálně. Většina lidí se chová jako ostatní zvířata: v životě stárnou, ale nerostou do výše. Stárnutí a růst jsou zcela odlišné zkušenosti.

Člověk se rodí do rodiny mezi lidské bytosti. Od úplně prvního okamžiku není sám, a proto získává určité přesvědčení, že má vždy zůstat s druhými lidmi. O samotě se začíná cítit vyděšený. Cítí neznámý strach. Neuvědomuje si, čeho se přesně bojí, ale když vyjde z davu, něco uvnitř něho začíná být znepokojené. Když je s ostatními, cítí se příjemně, spokojeně a v pohodě.

Nikdy nepozná krásu samoty, protože mu v tom zabrání strach. Protože se narodil ve skupině, zůstává součástí skupiny, a jak stáme, začíná vytvářet nové skupiny, nová sdružení a získává nové přátele. Již existující celky - národ, náboženství, politické strany - ho neuspokojují, a proto vytváří své vlastní nové spolky - Rotary Club, Lions Club... Všechny tyto strategie však slouží pouze jednomu cíli: nikdy nebýt sám.

Známe jen život spolu s lidmi. Samota se zdá téměř jako smrt. Určitým způsobem to smrt je; je to smrt osobnosti, která byla stvořena davem. Osobnost je dar druhých. V okamžiku, kdy vystoupíte z davu, vyjdete také ze své osobnosti.

V davu přesně víte, kdo jste. Znáte své jméno, znáte své tituly, víte, jaké je vaše zaměstnání, víte vše, co je potřebné pro váš pas, vaši občanku. Když vystoupíte z davu, jaká je vaše identita, kdo jste? Náhle si uvědomíte, že nejste své jméno - vaše jméno vám bylo dáno. Nejste rasa - jaký vztah má rasa k vašemu vědomí? Vaše podstata není ani hinduista, ani muslim, vaše bytí se nevztahuje k žádným politickým hranicím národa, vaše vědomí není součástí žádné organizace ani církve. Kdo jste?

Náhle se vaše osobnost začíná rozptylovat. Bojíte se smrti osobnosti. Nyní bude muset začít objevovat, budete se muset poprvé ptát, kdo jste. Budete muset začít meditovat o otázce "Kdo jsem?" Bojíte se, že vůbec nemusíte existovat! Možná jste nebyli ničím jiným než kombinací všech názorů davu, nebyli jste ničím jiným než svou osobností.

Nikdo nechce být ničím. Nikdo nechce být nikým a ve skutečnosti každý je nikdo.

Poslyšte nádherný příběh:

Alenka se dostala do podivuhodné země. Setkala se tam s králem, jenž se jí zeptal: "Alenko, potkala jsi posla, který jde ke mně?" Odpověděla: "Nikoho."
Král řekl: "Jestliže ses setkala s Nikým, proč ještě nepřišel?"
Alenka byla velmi zmatená. Odpověděla: "Nepochopil jste mě správně. Nikdo je nikdo."
Král řekl: "To je jasné, že Nikdo je Nikdo, ale kde je? Měl by se sem už dostat. Nikdo nejde pomaleji než ty."
Alenka byla pochopitelně velmi rozzlobená a zapomněla, že mluví s králem. Řekla: "Já chodím rychleji."
Celý rozhovor pokračuje s tímto "nikdo".
" .. .já jsem rychlý chodec. Přišla jsem z jiného světa do této zvláštní říše, do tohoto malého světa - a on mě uráží." Pochopitelně odsekla: "Nikdo není tak rychlý jako já!"
Král řekl: "Přesto by tu Nikdo měl už dávno být."
Tímto způsobem rozhovor pokračuje.
Každý je nikdo.

Prvním problémem pro hledače je pochopit správně podstatu samoty. Znamená nikdost, znamená odložení své osobnosti, již jste dostali darem od davu. Když odcházíte, vystupujete z davu, nemůžete si tento dar vzít do samoty s sebou. Ve své samotě budete muset znovu objevovat, budete muset začít z ničeho a nikdo vám nemůže zaručit, zda uvnitř najdete někoho nebo ne.

Ti, kdo dosáhli samoty, tam nikoho nenalezli. Myslím skutečně nikoho - žádné jméno, žádnou podobu, ale čistou přítomnost, ryzí život, bezejmenné a beztvaré. Je to vlastně opravdové vzkříšení, a to samozřejmě vyžaduje odvahu. Pouze velmi stateční lidé jsou schopni přijmout s radostí svou "nikdost", svou nicotu. Jejich nicota je jejich čisté bytí, je to smrt i vzkříšení.

Zdroj: Osho - Láska, svoboda, Samota - nakladatelství Eugenika

Související články

Opuštěnost

27.5.2009 00:00

Stát se sebou samým

8.10.2002 00:00

Proces individuace aneb Staň se tím, kým jsi

11.7.2002 00:00

Vyrovnaná samota

12.3.2002 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Přesně tak jsem to chtěla říct. Kdo neumí být společníkem sám...
Alice  |  14.1.2015 00:23

Já mám kolikrát pocity samoty a prázdnoty když jsem mezi lidma. O...
Jitka  |  14.1.2015 13:42

Vrána k vráně sedá.
nevysátý  |  14.1.2015 16:03

Nevysátý, nechtěl bys být také vysátý???
Vysátý  |  14.1.2015 16:45

To bych nechtěl, jsem vysmátý. Díky Bohu.
nevysátý  |  14.1.2015 17:18

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *