Šaman - první odborník na posvátno

14.5.2001 00:00
Duchovno

První lidské komunity, o nichž máme zprávu, potřebovaly již, jak se zdá, služby prostředníka mezi zářným světem mýtu a všední skutečností. Šaman tuto úlohu splňuje. Je prototypem umělce, kněze, dramatika, lékaře, všeho v jednom. Postupně začalo vysvítat uvědomění: šaman představuje základní tvořivou odpověď člověka na přítomnost mytické dimenze.

Lidské nejranější vědomí zřejmě nahlédlo přítomnost jiných světů koexis tujících s tímto naším. Nanejvýš tajemná dění tohoto světa byla jaksi pochopi telnější jako projevy duchů, bohů a démonů. Pakliže si lidé měli uchovat své potřeby a přání, museli se nějakým způsobem dostat skrz průzory, jež oddělují světy, a spojit se s touto příčinnější rovinou.

Pravděpodobně právě tady, spíše než kdekoli jinde, bylo seznáno, že je zapotřebí odborníků, mužů (a žen), kteří, jak se zdá disponují výjimečnou schopností snít a dostávat se do stavů extáze. Takto, z lidských potřeb a obecné víry v přítomnost nadpřirozených dimenzí, vymezilo se povolání šamana.

Ve jménu ostatních, resp. komunity jako celku, šaman vstupoval do změněného stavu vědomí, aby tím umožnil přístup do světa duchů či předků. Nato sehrál rituál objevu, popř. rituál smíření, uzdravení či záchrany. Věřilo se, že vyřešením problému v symbolické rovině bude vyřešen i samotný fyzický problém - nemoc, nedostatek zvěře, špatné počasí. Šaman se tak stal prvním "odborníkem na t posvátno".

Postupně ze šamanových jinosvětských aktivit vzešel jakýsi druh geografie a sociologie.Zážitky, střetnutí s nadpřirozenými bytostmi, přístupy do různých duchovních sfér a výstupy z nich, vyzněly v první lidské mytologie. Posléze se i kmen začal podílet, prostřednictvím rituálu, na šamanově extatickém dobrodružství. Takto například vešlo ve všeobecnou známost, co je třeba udělat, aby došlo k "odpoutání" duše nemocného, o němž se mělo za to, že je ovládán zlými duchy, nebo jak vypustit zvěř, již Matka zvířat skryla před lovci.

Co se týče vztahu mezi světem mýtu a světem lidí, byla zavedena nejrůznější omezení, tabu a ustanovení, jež měla dále posilovat ideu vzájemné závislosti či symbiózy mezi oběma světy. Zrovna tak jako lidská komunita závisela na dobré vůli spirituální dimenze, tak i duchové žádali určité projevy od této komunity. Z této interakce se vyvinul náboženský život a, s nejvyšší pravděpodobností, i morální vědomí.

S tím, jak tyto původně vizionářské objevy tuhly do trvalejších kadlubů víry a hodnot, začaly se vyvíjet ortodoxie a dogmata a role šamana se začala přetvářet v úlohu kněze. Tento je ovšem bytostí zcela odlišnou. Na rozdíl od šamana nevstupuje kněz extaticky do nadpřirozených dimenzí aby obnovil spojení mezi světy mýtu a lidí. Jeho funkcí je spíše oslavovat setkání s posvátným či zjevením božského, k němuž došlo kdysi dávno. Kněz je správcem tradičních mytologických forem. Ve své rituální oslavě periodicky burcuje vědomí posvátného v členech komunity.

S tím, jak se společnosti stávaly organizovanějšími, organizovaly se i náboženské ortodoxie. Jejich cílem nebylo už jen navazování spojení s nadpřirozeným, nýbrž také podpoření struktury lidské komunity. Tím došlo k prolnutí náboženství a politiky, církve a státu. Prakticky ve všech uspořádaných, stabilních společnostech začala být preferována funkce kněze. Šaman se stává postavou už příliš nebezpečnou nato, aby mohl být trpěn poblíž. Velmi často totiž jde o tvora osamělého a pološíleného, z něhož může neočekávaně promluvit bůh nebo démon. Nebo se může zničehonic svalit v tranzu, zanechav své tělo bez známek života a se skelným pohledem, a navrátit se pak z neviditelné říše mýtu s nějakým nehorázným požadavkem, který v žádném případě nehraje s pořádek zavádějícími společenskými procesy. Svojí příslušností je šaman v prvé řadě tvor supranaturální a teprve potom tvor společenský.

Z toho je patrné, že skutečně může existovat konflikt mezi bezprostřední vizionářskou zkušeností a stávajícím společenským řádem. Většina zážitků, na nichž byly založeny naše současné náboženské tradice, se udála již hodně dávno, a z bezpečné a výhodné dobové perspektivy je lze interpretovat všelijak. Zdá se totiž, že je obecným lidským přesvědčením, že zázračné a úžasné se snadno mohlo odehrát ve vzdálené minulosti, zatímco dnes k němu v žádném případě nemůže dojít. Nakonec i církve vyvinuly nespočetné množství nejrůznějších ne zrovna příjemných způsobů, jak naložit s vizionáři a kacíři (tito jsou často identičtí), kteří narušují náboženské procesy zavádějící větší pořádek.

Zdroj: Stephen Larsen - Dveře šamanů

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

It´s all right.
Michal Beeeeeee......  |  31.1.2007 17:34

dobry den rád bych se vás zeptat na váš názor dělal jsem si domácí...
Dan K.  |  11.2.2015 12:48

Ten jakovec bich tam nedával, byje se v ůčynku se všema oztatníma.
Jakovec?  |  11.2.2015 13:40

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *