Plán se zrcadlí v tichu

22.4.2016 00:01
Duchovno

Jsou uveřejňovány fascinující dokumenty o přírodě: o oceánech, tropických deštných pralesích, polárních oblastech, oblastech vysokých hor, stejně jako o mikroskopickém světě uvnitř lidského těla. Takové divy nás zanechávají v úžasu. Toto všechno je život na naší planetě.

Od zveřejnění evoluční teorie již není pro mnohé samozřejmé, že je vše založeno na velkém plánu. Je řečeno, že vše je pouze „náhoda a výběr“, ano, dokonce „slepá náhoda“. Nebylo by pravdivější a dokonce lidštější uznat náš úžas, že každá buňka, každý atom následuje svůj vlastní individuální plán?

Sledujeme-li, jak atomy formují velmi organizovaným způsobem buňky a jak buňky formují rozmanité orgány, stává se velmi zřejmým, jak vše sleduje plán a jak nesmírně komplexní tento plán pro lidskou bytost je. Můžeme z celého srdce souhlasit se slovy Herma Trismegista: „Člověk je velký zázrak, ó Asklépie.“

Povšimněte si, že se zázrak celého lidství zrodil v průběhu času prostřednictvím kultury, umění a hudby, stejně jako slovy moudrosti, která se pokouší pohánět vývoj našeho vědomi „podle plánu“.

Příkladem je Bhagavadgíta, posvátná kniha z raných dnů lidstva.
Já jsem Duch, který žije v hloubi duše každé bytosti. Jsem počátek, střed a konec všech věcí, jejich původ, jejich život a jejich úpadek. Jsem aktivní prvek v říši sil, moudrost a světlo v očích moudrých. Stvořitel a Udržovatel univerza, původ univerza a také jeho smrt, konec všech věcí. Jsem ticho, ve kterém spočívá božské tajemství. Jsem sémě v každém stvoření.
V každé síle jsem prvotní silou všech sil. Jsem původ existence ve všem, co existuje, protože jsem vše, beze mě neexistuje nic. Jsem vlastní já ve všech stvořeních, přesto ze mě vychází celé univerzum jako projevení mě samého.“

Při pohroužení do plánu jsme zanecháni v obdivu a úžasu. Klasičtí Rosikruciáni to říkali takto: „Ó Pane, všechno požehnání a všechna milost září z Tvé bytosti. Svým prstem jsi napsal znamení přírody a nikdo je nedokáže číst, kdo se to nenaučí v Tvé škole.

Existuje vznešený plán a my lidé jsme jeho částí. Je v nás naléhání vytvořit a uskutečnit svůj potenciál. Můžeme toto naléhání rozpoznat také v říši rostlin a v říši zvířat. I řeku zjevuje stejné naléhání k projevení. Začíná na horách, nalézá svou někdy se klikatící cestu ke svému cíli, stává se částí moře, jen aby posléze zmizela ve slunečním teple a padala dolů jako požehnaný déšť na vše, co roste. Toto naléhání ke tvoření je opravdu velký zázrak. Je částí každého atomu v našem světě a v naší bytosti. Je základem každého zrození, každého klíčení semene a každého růstu.

Pozorujeme-li náš hmotný svět, vidíme tento plán jako vznik, rozkvět a zánik.

Atomy, ze kterých jsme my lidské bytosti vytvořeny, sloužily od nepaměti k tomu, aby vytvářely živé bytosti! Vše existuje uvnitř všeho ostatního a prostřednictvím všeho ostatního. Vše se utváří a opět rozpadá, aby vytvořilo něco nového. To je koloběh hmoty. Tento průběh považujeme za samozřejmý. Člověk se narodí, roste a žije život a v daném okamžiku umírá. Toto je plán. Je to zákon tohoto světa. Představte si, že by člověk nepřestával růst!

Začíná to hledáním ticha. Pouze v tichu, v čisté atmosféře, se mohou v naší duši vyjadřovat obrazy plánu.

Přesto my lidé životní koloběh opravdu rozpoznat nechceme. Jako příklad si vezměte předpoklad, že by mohl hospodářský růst pokračovat do nekonečna. Ekonom by připustil, že máme sice dočasnou zápornou míru růstu, ale že bude následována dalším vzestupným vývojem. Nikdy by se nedomníval, že by růst mohl skončit, i přes zákon vzniku, rozkvětu a zániku, který je v našem světě tak zřejmý.

Důvodem pro tuto myšlenku trvalého růstu je náš sklon přidržovat se toho, co vlastníme a víme. Je pro nás obtížné něco opouštět. Hmotný svět je tím, čeho se držíme jako opory.

Zřítí-li se vysoká věž, okamžitěji postavíme znovu, vždy vyšší, vždy extravagantnější. Jen se podívejte na Šanghaj a Dubaj.
Od dávných dob lidé vždy usilovali o to, aby postavili vysoké, majestátní a monumentální budovy, které by odolaly změnám času. Ale gigantické, starověké ruiny všude ve světě dokazují, že se vše plynutím času rozpadne.

Často to není hmota, ale duchovní, kulturní dědictví, které přetrvá změny času, Bhagavadgíta a dílo Herma Trismegista jsou toho důkazem.

Co je tedy potom plánem? Co je záměrem skrytým za vším? Čeho musíme dosáhnout? Existuje jen hmotný koloběh, vznik, rozkvět a zánik? Nebo existuje také duchovní růst bez konce?
I když všichni cítíme intenzivní touhu po naplnění, uzdravení, trvalém štěstí a vnitřním míru a harmonii, stále musíme ve svých životech zažívat pokračující rozpad, uvadání a rozklad.


Vše má dvě strany! Hermes napsal: „Ze všech stvoření na zemi je jen člověk dvojnásobný, smrtelný podle svého hmotného těla a nesmrtelný podle své duše.“
Bible, západní kniha moudrosti, v tomto ohledu uvádí: „Žádný vývoj této přírody nemá vůbec žádný význam, ale jen to, zdali jste se stali novým stvořením.“

Je tohle tajemstvím plánu? Jde o duchovní obnovu, transformaci?
V našem hmotném světě? Jak je to možné? Zdá se to být nemožné. Což není naše pozornost neustále určována hmotným světem?
Ano, samozřejmě, pokud nejsme pozorní! Aleje zde také naše vědomí. A může nám „svitnout“, že náš hmotný svět je zamýšlen jako učební pole, ne jako samotný cíl života!

Můžeme si uvědomit, že se rozléhá velké volání, jako tichý hlas Ducha. Platón ho popisoval jako pravzpomínku všeho, v duši. Ta zde vždy byla a stále je (podvědomě), ale je často příliš snadno přehlušena každodenním životem. Nicméně tiché vnitřní centrum pozvolna získává větší vliv. Přijímá rozmanitou inspiraci, která živí touhu duše. Je zde spojitost mezi kvalitou tohoto vnitřního poznání a tím, jak ho ovlivňuje touha duše.


Nejprve je zde touha po tichu. Často ho hledáme v našem okolí a také vnitřně. Pouze v tichu, v čisté atmosféře, se mohou v naší duši vyjadřovat obrazy plánu. To vyžaduje naši péči a zaměření! Duchovní růst je proto záležitostí nového vědomí založeného na nové touze.

Je to touha uniknout tomuto světu?

V minulosti byli gnostikové, manichejci a jiní čistí hledající často obviňováni z pokusu uniknout ze světa.
Duchovní volání dosahuje daleko za hmotný svět. Právě jako má vliv touha duše po uzdravení a stávání se „úplnou“ na svět a celé lidstvo, může mít také „nové stvoření“, nová duše v hledajícím člověku význam pro spolubližní.
Hermes říká: „Co je dole, je stejné jako to, co je nahoře. Co je nahoře je stejné jako to, co je dole, aby se tajemství Jednoho naplnila.“

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum - Pentagram

Související články

Hledání smyslu života

26.6.2013 09:21

Morfické pole

6.4.2012 00:01

Nemoc je nářek duše

7.6.2011 00:00

Opustit to, co je staré, aby vzniklo nové

22.10.2010 00:00

Vše se děje k našemu prospěchu

11.6.2010 00:00

Únik do duchovna

17.3.2010 00:00

Skrytý řád světa

19.11.2009 00:00

Moc slova a tajemství ticha

22.7.2009 00:00

Pravda

12.12.2008 00:00

Návrat k pravé podstatě, s níž jste se narodili

1.4.2008 00:00

Pohádky v nás

23.3.2007 00:00

Trpělivost na cestě k nesmrtelnosti

21.2.2007 00:00

Klec šla hledat ptáka.

23.7.2002 00:00

Existuje náhoda ?

26.10.2000 00:00

Osud - je nevyhnutelný?

17.10.2000 00:00

Změna je život

15.6.2000 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Čekéj a tvůj osud tě nemine: https://goo.gl/iKiiV3 A pro ty co neumí...
Jojo  |  24.4.2016 22:15

Ještě:kde ses narodil... Ty s kým mává svět??!
Anna  |  18.6.2016 14:26

Jojo- vrací lidem: Urážky, neklid a samotu.
Anna  |  18.6.2016 14:29

Něco na tom možná bude, pro stromy nevidíme les, někdy se stačí...
Řehoř  |  19.6.2016 21:41

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *