Opuštění nezdravých vazeb k materiálním věcem

Opuštění nezdravých vazeb k materiálním věcem

1.7.2009 00:00  |  Duchovno

Rozhlédneme-li se kolem sebe, najdeme nejrůznější vazby. Obrazy na zdi, šperky na krku nebo na rukou, nábytek v místnosti a auto před domem, to všechno jsou věci, na které jsme hrdí. Ale pýcha na nějaké vlastníctví je vazba, která nás snadno ovlivní a vede k tomu, že si přejeme vlastnit stále víc.... celý článek

Komentářů: 42 | Poslední komentář: 18.3.2010 10:40

Komentáře

reagovat 17.2.2010 14:02 - monáda

krásný článek ano je to tak není trvalého štěstí v žádném předmětu ani v žádném člověku na světě.

reagovat 18.2.2010 23:31 - Milan

ano,štěstí je nedosažitelné,můžeme dosáhnout pouze chvilkové radosti z uspokojení touhy. Štěstí přichází v okamžiku,kdy už po ničem netoužíme,není plodem touhy,je zdrojem a podstatou života o které člověk jenž celý život usiluje po naplnění,nic neví a to je smutné.

reagovat 19.2.2010 07:17 - granvin

štěstí je dosažitelné, ale jak píšeš, vedou k němu jiné cesty než po kterých jsme zvyklý chodit.

reagovat 19.2.2010 18:24 - Milan

štěstí je dosažitelné, ale...

Ahoj Gravine,
jaké to jsou ty jiné cesty,které vedou ke štěstí?
Měj se.

reagovat 19.2.2010 23:49 - Granvin

"Štěstí přichází v okamžiku,kdy už po ničem netoužíme,není plodem touhy,je zdrojem a podstatou života o které člověk jenž celý život usiluje po naplnění,nic neví a to je smutné."

Co se změní pokud si to člověk uvědomí? A má možnost nějak se přiblížit stavu, kdy po ničem netouží? Jak se přiblížit k podstatě života?

reagovat 20.2.2010 00:28 - Milan

"Štěstí přichází v...

Gravine,
ptáž se, co se stane když si to člověk uvědomí?
Když si uvědomím,že honbou po osobním naplnění svých tužeb a přání mě přináší jen pomíjivý chvilkový pocit radosti a naplnění,,že jde o nikdy nekončící kolotoč neklidu a uspokojení,že se snažím naplnit své vlastní ideály které nemají nic společného s realitou - pak se tento starý vzorec chemických reakcí mozku zastaví a to bez jakéhokoliv úsilí a nátlaku a v tomto chvilkovém klidu mysli zazáří pravda o smyslu a podstatě života s prožitkem vědomé existence bytí a blaženosti,která nemá nic společného s uspokojováním svých omezených fyzických a duševních přání.
Tento stav štěstí přetrvává tak dlouho dokud znova mysl nesklouzne k nižším stavům uspokojování osobních potřeb. Tento stav není závislý na vnějších událostech a vymazává nižší stavy z našeho omezeného vědomí.
Nejsnadněji dostupný je pro člověka šlechetného,vznešeného srdce které ví co je to soucit,milosrdenství a láska.
Měj se pěkně.

reagovat 20.2.2010 08:58 - Granvin

Tak vidíš, že ty cesty znáš:) Takže štěstí není nedosažitelné:)

reagovat 20.2.2010 09:58 - Milan

Tak vidíš, že ty cesty znáš:)...

Gravine,
štěstí je nedosažitelné pro ego,projevuje se Boží milostí,ale je zřejmé,že tomu nerozumíš,když takto píšeš. Pouze si hraješ na vědoucího,ve skutečnosti ti však prožitek a poznání unikají.

reagovat 20.2.2010 11:06 - Granvin

A ty jsi ego?

reagovat 20.2.2010 13:20 - Milan

A ty jsi ego?

Gravine,
nejprve odpověz,co podle tebe je ego.

reagovat 20.2.2010 13:45 - štěstí není nedosažitelné

Gravine- co ty jsi zač? Nějaký mesiaš, buditel, všeználek, nebo nemáš co kloudného na práci a všude trousíš rozumy?

reagovat 20.2.2010 18:14 - Granvin

Neni podstatné, co je ego pro mě, podstatné je, co je ego pro tebe. Taky je podstatné, že Já nejsem ego, protože Já jsem.

reagovat 20.2.2010 18:17 - monáda

Gravine- co ty jsi zač?...

Já zažívám pocity štěstí když si uvědomím, že nejsem tělem,citem,myšlenkou-že jsem vedená a všechno co se ke mě má dostat se ke mě dostane-jsem v pohodě a v blaženosti-když na sebe koukám shora a vím ,že tu na zemi jen odehrávám nějaké příběhy-snad se nebudu muset už zrodit a vystoupím tak ze samsáry.At jsou štastné všechny bytosti..

reagovat 20.2.2010 19:21 - Milan

Já zažívám pocity štěstí když...

Ahoj monádo,
já tyto pocity štěstí a odosobnění zažívám,když sleduji to že tu je prožívání toho co se děje v přítomném okamžiku. Přesně vím o čem píšeš a předpokládám,že je pro tebe stejně důležité a podstatné neubližovat ostatním,způsobem života většiny lidí kteří ani nevědí co činí.
Ať jsou šťastny všechny bytosti,je i mým nejvroucnějším přáním.
Měj se moc hezky.

reagovat 21.2.2010 17:06 - monáda

"Štěstí přichází v...

Možnost přiblížit se stavu kdy po ničem netoužíš tu je -je potřeba zbavit se chtění-věcí,lidí-když je chtění je i utrpení-kde není chtění tam je klídek a pohodička :-))

reagovat 21.2.2010 20:50 - Milan

Možnost přiblížit se stavu...

Ahoj monádo,
píšeš o tom,že je potřeba se zbavit chtění.
Můžeš to trochu objasnit? Kdo je ten co se chce zbavit chtění - není to také chtění /touha/,co se chce zbavit chtění /touhy/ . Jak to tedy je?
Měj se hezky.

reagovat 21.2.2010 21:24 - Klea

Taky si myslím, že pokud je něco potřeba či nutnost, tak to není to pravé ořechové. Chtít něco můžeš, ale člověk by na tom neměl lpět.Prostě něco chci a když to nedostanu, tak mne to vůbec nevadí - to je asi ideální stav. Jenom to ne vždy takto hezky vyjde:-)
Zbavit se úplně všeho chtění je blbost - to by člověk mohl zůstat v posteli a vyhladovět do rakvičky:-)
Myslím, že chtění nepřináší utrpení, ale lpění ano.

reagovat 21.2.2010 21:50 - Satří latiníci říkali

Není šťasten ten, kdo má, co chce, ale ten, kdo nechce co nemá.

reagovat 21.2.2010 22:26 - Klea

A není lepší: Je šťasten ten, kdo má co chce a kdo nechce, co nemá?
Je přece něco špatně,když jsem chtěla získat např. nějakou práci a když jí mám, tak nejsem šťastná.
Ale jinak si stále myslím, že nechtít vůbec nic prostě v životě nelze. Leda pokud se nerozhodneš, že chceš žít jako jogín někde ve skále...a to ti stále zůstává to chtění, dokázat být jogínem:-)
Prostě člověk žije a k životu určité touhy dle mne patří. Jde jen o to nestat se jejich otrokem a nebýt nešťasten, pokud se nesplní.

reagovat 22.2.2010 10:59 - monáda

Ahoj monádo,
píšeš o tom,že...

pro Milana -myslím ,že chtění se chce zbavit mé ego a že to stále ještě není konečná :-)no ale procuji na to rozbiju atom.

pro Kleu-chtění přináší utrpení a lpění je podle mě jen jeho další vlastnost.Cvičení v rakvi je dobré aspon nebereš svět tak vážně-nejlepší je být jen vlnkou v širém oceánu protože nejsi činitelem.

reagovat 22.2.2010 20:34 - Milan

pro Milana -myslím ,že...

Ahoj monádo,
snažím se ti napovědět. Zkusím to jinak,co se stane s egem jestliže má snahu něco změnit. Ego, je jen jeden fragment celku,je možné aby tento střed překročil své vlastní hranice vědomí? Za jakých podmínek padají hranice ega.
Nespěchej na odpověď,času je dost.
Měj se hezky.

reagovat 22.2.2010 21:09 - Milan

A není lepší: Je šťasten ten,...

Ahoj Kleo,
tělo má samozřejmě svoje potřeby bez níchž by strádalo,chřadlo a hynulo. Myslím,že každý rozumně uvažující člověk si je vědom potřeby jídla,ošacení a bydlení. To vše při troše snaze má.Sama jistě dobře víš,jak je lpění na věcech,vlastnostech,vědění a poznatcích velice zavádějící, kdy na jedné straně se z nich radujeme,získáváme tak vnitřní pocit moci,jistoty,sebenaplnění a uspokojení - na druhé straně se bojíme této stráty,omezenosti,bezmoci,bolesti a skonu.
Proto je dobré umět přijímat život tak jak běží,radovat se z toho co mám a netoužit po tom co nemohu mít,jak o tom sama píšeš.
Ale,představ si Kleo,že existuje stav vyššího vědomí,který maže nižší touhy i závislosti vlivem poznání pramene života,který je jeho podstatou.Dojde-li k onomu spojení,pak je prožíváno štěstí jenž nemohou narušit ani činnosti ega.
Měj se pěkně.

reagovat 26.2.2010 09:53 - Klea

Ahoj,
já bych řekla, že když bojuješ proti egu, tak ho tak akorát posiluješ. Přijde mi, že je lepší ho nebrat zas tak vážně - tak jo, tak má nějaké tužby, tak si je buď vyplním nebo nevyplním podle toho, jak to půjde. Samozřejmě, že když se mi nějaká tužba splní - třeba se zamiluji, tak je jasné, že se i budu bát ztráty lásky. Ale to je dle mého přirozené a právě tím, že to přijmu, mohu žít. Pokud bych se bránila mít s někým vztah, protože bych to považovala, za nezdravou vazbu, z které bude pramenit pouze utrpení, tak bych dle mého nežila. Na druhé straně se vztah může stát nezdravou vazbou, pokud vůbec nepřipustíme možnost, že by mohl skončit. V tom vidím to plynutí s proudem života, že život přijmeš, tak jak přijde -ne v tom, že budu nějaká přání a tužby ignorovat a potlačovat.
Navíc si nejsem jista, jestli všechny přání a tužby vycházejí z ega. Co např. taková touha po přírodě, po tichu, po meditaci...? Od kud ta přichází?
A též i takováto "vyšší" přání mohou způsobovat utrpení, pokud nejsou naplněna a člověk...duše na ních příliš lpí.

Milane zajímalo by mne k tvému poslednímu odstavci, zda tento stav vyššího vědomí, který popisuješ, je trvalý? A zda když píšeš, že ho nemohou narušit činnosti ega, tak zda to znamená, že to ego dál existuje, ale prostě už nevyrušuje či je fuč? Já bych se příkláněla k první možnosti, protože si myslím, že nějaké ego musí pro fyzickou existenci na zemi existovat. Vycházím z předpokladu, že ego je takový ten plnitel naší omezené svobodné vůle...možná se pletu. Je to jen můj pocit, njikdy jsem nestudovala, co přesně ego je. Za co považuješ ego ty?

reagovat 26.2.2010 11:37 - monáda

Plýtvání věcmi je plýtvání bohem(BABA)

Pro Milana :přemýšlím...:-)

reagovat 26.2.2010 12:54 - lovely

Plýtvání věcmi je plýtvání...

Který Bába - je jich na internetu několi, který je pravý, kterému věřit? názory si protiřečí.
Např. o Sai Bábovi jeden tvrdí, že je zázrak, jiný mluví o podvodech.

reagovat 27.2.2010 10:34 - Milan

Ahoj,
já bych řekla, že když...

Ahoj Kleo,
ano,jakékoliv úsilí ego posiluje.Uvědoměním si této pravdy,se všechna tato úsílí ega eliminují na minimum. Jsme-li si vědomi toho,že ego je příčinou všech našich strastí,bolestí,zármutku s občasnými chvilkami radosti,laskavosti a něhy,pak toto hluboké uvědomění samo o sobě utišuje činnosti ega.
Kdo hledá,měl by vědět co hledá - je to uspokojení a nebo štěstí? Uspokojení najdeme velice lehce v jakémkoliv nám příjemném vztahu,nahromaděných vědomostech nebo majetku,v obdivu ale i námi prožívaném takzvaném spravedlivém hněvu. Je zajímavé jak snadno se necháme uspokojit jakoukoliv nám příjemnou pomíjející touhou a tak přicházíme ve svých životech o to nejcenější.Štěstí leží mimo dosah jakékoliv pomíjející touhy a není možné jej dosáhnout úsilím. Jakékoliv úsilí vyčerpává tolik potřebnou energiji k vhledu do skutečnosti.
Tento stav vyššího vědomí je trvalý,neboť je zdrojem a pramenem veškerého života,bez něj by života nebylo. Když ego mlčí,pak vlivem Boží milosti je mu zjevena Pravda,která zůstává zahalena těm jenž se dopouštějí bezpráví byť neumyslného na ostatních lidech či jiných živých bytostech.
Po tomto poznání dál ego pokračuje ve svém způsobu života ovlivněného poznáním vnitřní skutečnosti člověka.Ego již není tak sebestředné,stává se spolupracovníkem a více mu záleží na prospěchu ostatních než na plnění si vlastních tužeb a přání,což ale neznamená,že by mu radost a štěstí byly odepřeny - spíše naopak.
Měj se zatím hezky.

reagovat 27.2.2010 10:38 - Milan

Plýtvání věcmi je plýtvání...

Ahoj monádo,
těším se na odpověď,nespěchej.
Měj se také hezky.

reagovat 27.2.2010 10:41 - Milan

Ahoj Kleo,
ano,jakékoliv...

Ještě pro Kleu,
na otázku,co já sám považuji za ego,odpovím příště.

reagovat 27.2.2010 10:56 - Pozorovatel

Cetl jsem vyzkum, kde na nasi planete jsou lidi nejstastnejsi a je to nekde v Guiei rovnikove... mezi domorodymi kmeny a nedivim se tomu. Znam lidi, co maji kupovani veci jako drogu a musi stale zvysovat davky a hlavne je deprimuje to srovnani, ze vzdy se najde nekdo, kdo je bohatsi, kdo vlastni vice veci... kdyz chybi to srovnani, clovek je stastny s tim, co ma... nase spolecnost je fanaticky materialni... vsimnete si, jak se trebas v internetovych diskusich posmivaji majitele silnejsich a luxusnejsich aut majitelum mensich a slabsich vozu, to dokazuje, jake hodnoty mnozi lidi maji... dost smutne...

reagovat 27.2.2010 15:04 - monáda

Myslím, že hranice ega padají při osvícení to jest když už nic nechceš a vše je v jednotě se vším.Každý má tu svou specifickou cestu jak k poznání přicházet...

otázka číslo 2 je jestli je pozorovatel-Milan a Milan -pozorovatel ? :-)

reagovat 27.2.2010 15:29 - Milan

Myslím, že hranice ega padají...

Ahoj monádo,
ano,hranice ega padají tehdy když ego pochopilo marnost jákéhokoliv úsilí a že je původem všech svárů a konfliktů,pak samo přirozeně utichne a do vědomí může vstoupit to co jej přesahuje /dochází k osvícení/poznání skutečné Pravdy.
Zde na této diskusi jsem pouze Milan,pozorovatel je jiná osoba a z projevu by to mělo být patrné.
Měj se heky.

reagovat 2.3.2010 13:10 - monáda

Lidé se stále honí v práci aby si mohli koupit nejrůznější věci -ty jim ale štěstí stejně nepřinesou...za chvíli je omrzí a tak se běží pro něco nového co už sousedi mají...

reagovat 2.3.2010 22:11 - Milan

Ještě pro Kleu,
na...

Ahoj Kleo,
dnes ti odpovím na tvou otázku co podle mě je ego.
Ego,je fragment celku/část Boha/ jenž si mylně myslí,že má nezávislou existenci,že je oddělen od ostatních, že jeho důsledky chování nebudou mít na něj žádný vliv a nebo tomu věří,ale stále jedná ze svého omezeného středu vlivem nahromaděných vědomostí a prožitých zkušeností,které tvoří obsah jeho vědomí. Proto jeho jednání vychází z nahromaděné minulosti a je její pouhou odezvou nikoliv životem v přitomném okamžiku.Kde je ego láska není - kde je Bůh ego není.
Měj se hezky.

reagovat 3.3.2010 10:12 - Klea

Ahoj Milane, ráda čtu tvoje slova. Jsem ale zemitého znamení a ráda vše vztahuju na běžný život:-)
Budu teď psát čistě hypoteticky a v přehnaném rozsahu, aby bylo zřejmé, o co mi jde.
Představ si, že člověk třeba vlastní velký pozemek - zdědil ho, společně s příbuznými. Někteří z rodiny chtějí pozemek prodat na výstavbu golfového hřiště. Onen člověk však ne. Chce zachovat krásu a rozmanitost pozemku, kde nachází útočiště velké množství bytostí - zvířat, rostlin. Nechce aby se pozemek proměnil v mrtvé trávníky sloužící jen potěšení určité skupině lidí a byl zničen vzácný ekosystém.
Takže ten člověk něco chce - něco, za co bude muset bojovat, přesvědčovat, dle mého bude muset zapojit i ego. Dělá to však z lásky k přírodě...

Jak vidíš toto chtění? Dle mého tam je i láska i ego...

Pokud by svoje přání vzdal, získal by plno peněz. Nemusel by zapojovat ego...Mohl by si třeba říct - vše je tak, jak má být a za peníze odjet meditovat někam do Himalájí...

Možná, že kdyby k osvícení a ztrátě ega došlo u všech lidí najednou, tak by tento příklad neměl smysl, protože nikoho by ani nenapadlo ničit přírodu a stavět golfové hřiště, ale takto...Jak by se měl osvícenec v tomto případě zachovat?

reagovat 3.3.2010 10:27 - Klea

Ještě mne napadá na základě toho jak píšeš, že Ego,je fragment celku/část Boha/ jenž si mylně myslí,že má nezávislou existenci,že je oddělen od ostatních - tak s tím absolutně souhlasím. A právě proto si myslím, že ego nelze zničit. Nejde zničit část boha. Ego si jen musí uvědomit, že je propojeno s ostaními a že jeho chování bude mít vliv na ostantí a zpětně i na něj.
Takže bych řekla, že místo zničení ega, jde o zničení jeho sebestředné pozice, o jeho začlenění do celku bytosti i do celku s ostaním vesmírem.
Pokud není začleněno, škodí jak samotnému člověku, tak i ostatním.

reagovat 3.3.2010 11:16 - monáda

Ahoj Milane, ráda čtu tvoje...

pro osvícení nemusíš jezdit do Himalájí-ve vyšším stavu už jen pozoruješ a vše se děje jak má-nemusíš zapojovat žádné ego-chtění a dumat zda je v tom láska ..

reagovat 3.3.2010 11:35 - Klea

pro osvícení nemusíš...

To, že pro osvícení nemusí člověk jezdit do Himalájí, je mi úplně jasný:-) Psala jsem, že je to příklad...
Takže podle tebe, kdyby si do mnou popisovaného případu dostal osvícenec, tak bude pozorovat, jak chtiví příbuzní prodají krásné pozemky, jak firma zničí domov pro mnohá zvířata a rostliny. Peníze které by mu připadli jako podíl, by odevzdal prvnímu, kdo by o ně požádal...?
Nebo jak by se podle tebe zachoval?
Či myslíš, že osvícený člověk se nemůže dostat do situace, kdy zdědí majetek?

reagovat 3.3.2010 15:19 - monáda -jen názor

osvícenci je to jedno přišel s holým zadkem a stejně tak i odejde ...:-)Dopadlo by to tak jak to dopadnout má..bud by se angažoval nebo ne ale žádná histerie s toho...

reagovat 3.3.2010 23:24 - Milan

Ahoj Milane, ráda čtu tvoje...

Ahoj Kleo,
velice pěkný příspěvek.
Píšeš o zachování krásného kousku přírody s celým svým ekosystémem. Když dokážeme vnímat tu krásu a bráníme ji před zničením,myslím že si dokážeme uvědomit v tomto případě jak je tato krása svatá a láska ji přirozeně brání.
Když jedná ego,bojuje,nadává,přesvědčuje ale vytváří konflikt i když z lásky.
Když jedná s krze ego Bůh,protože ego pochopilo svou destruktivní činnost,že je zrojem konfliktů,nepřátelství a proto přirozeně ztichne, pak v ostatních je probuzena láska vliven poznání skutečnosti a nic se neprodává a kousek ráje je alespoň dočasně zachráněn.
Měj se hezky.

reagovat 17.3.2010 21:34 - Klea

Ahoj Kleo,
velice pěkný...

Ahoj Milane a Monádo,
vaše názory jako kdyby byly blízké a přitom rozdílné.
To, co píše Milan cítím jako souznivou informaci s tím, co cítím já.
To, co píše modáda, mi přijde občas jako přístup dokonalého flegmatika:-) promiň monádo, ale věta "kde není chtění tam je klídek a pohodička" mě stále tošku dráždí:-)

Nedávno jsem viděla krásný film o tygřím chrámu - je v Thajsku a mniši se tam snaží zachránit poslední žijící tygry - žijí tam s nimi a dalšími zvířaty v dokonalém souznění. Je to však docela makačka - musí jednat s úřady, které jim hážou klacky po nohy, získávát sponzory, spolupracovníky... Prostě ti mniši se snaží a něco chtějí. Jak vidíte tuto situaci vy dva? :-)

reagovat 17.3.2010 22:18 - Milan

Ahoj Milane a Monádo,
vaše...

Ahoj Kleo,
ten dokument jsem sice neviděl,ale podle toho co popisuješ,tak těm mnichům jde o to zachovat to co je naší přirozenou součástí a proto to úsilí má svůj význam a smysl. A to,že úřady jim házejí klacky pod nohy se při dnešní mentalitě těchto úředníků,kteří již stratili bytostní poměr s přírodou,ani nedivím. I když je to velice smutné. Sám za sebe vím,že každá živá bytost má vrozenou určitou inteligenci a úlohu ve stvoření.Tito mniši to nejen vědí,ale dokáží zřejmě navázat takový vzájemný vztah, kdy jeden druhého respektuje a nejsou si vzájemně nebezpeční. Když překročíme pomyslnou hranici strachu,tak tento strach neovlivní tygra k útoku. Myslím si,že kolem těchto nádherných zvířat panuje mnoho nepravdivých pověr a legend. Věřím tomu a mám to i vyzkoušené,že nepřenášíme-li vlastní naučený strach na ostatní zvířata,ale i lidi pak tyto vztahy jsou uplně rozdílné než když tomuto strachu podléháme. Když máme opravdový a hluboký vztah ke všem,pak o ně projevujeme přirozený zájem a zkoumáme jejich způsoby života,proto jim můžeme lépe rozumět a respektovat jejich přirozenou úlohu i práva,tím přestáváme být nebezpeční my jim a oni nám.
Měj se hezky.

reagovat 18.3.2010 10:40 - monáda

Ahoj Kleo,máš pravdu v tom co píšeš ano je to ušlechtilé chránit přírodu,zvířata-vše co k ní patří taky protože jsme její součástí.Mniši i nemniši,já i ty nejsme činiteli-to není zahálka...

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

osvícenci je to jedno přišel s holým zadkem a stejně tak i odejde...
monáda -jen názor  |  3.3.2010 15:19

Ahoj Kleo, velice pěkný příspěvek. Píšeš o zachování krásného...
Milan  |  3.3.2010 23:24

Ahoj Milane a Monádo, vaše názory jako kdyby byly blízké a přitom...
Klea  |  17.3.2010 21:34

Ahoj Kleo, ten dokument jsem sice neviděl,ale podle toho co popisuješ,tak...
Milan  |  17.3.2010 22:18

Ahoj Kleo,máš pravdu v tom co píšeš ano je to ušlechtilé chránit...
monáda  |  18.3.2010 10:40

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *