Neodmítat nic jako nemožné

17.5.2001 00:00
Duchovno

Je-li světu předávána nová filosofie, setkává se u různých lidí s různým přijetím.
Někdo nedočkavě chňape po každé nové filosofii jenom proto, aby se ujistil, nakolik odpovídá jeho vlastním názorům. Pro takového člověka filosofie samotná příliš neznamená. Hlavní pro něj bývá obhajoba jeho vlastních názorů. Pakliže dílo v tomto ohledu splní jeho očekávání, stává se jeho vášnivým stoupencem a přilne k němu s nepochopitelnou silou; pokud nesplní, pravděpodobně knihu znechuceně a zklamaně odloží s pocitem, že mu její autor ublížil.

Jiného člověka se zmocní skepse, jakmile zjistí, že nová filosofie v sobě obsahuje něco, co on nikdy nečetl, neslyšel nebo nevymyslel. Ten by zřejmě zásadně nesouhlasil s obviněním, že jeho osobní postoj, je vrcholem sobectví a netolerance; taková je nicméně skutečnost; i to, že se uzavírá před jakoukoliv pravdou, která by mohla být v odmítaných věcech obsažena.

Oba uvedené typy lidí nikdy nepřekročí vlastní stín. Jejich zkostnatělost je činí odolnými vůči paprskům pravdy. Přesně naopak se však chová malé dítě ve vztahu ke starším lidem. Nedává povýšeně najevo, že ono je nejchytřejší, nesnaží se působit protřele světácky ani neskrývá vlastní nevědomost za přezíravý úsměšek. Jeho nevědomost je očividná, oproštěná od předsudků a tedy mimořádně vhodná k poučení. To vše souvisí s oním nádherným druhem důvěry, které říkáme "dětská" v níž nelze najít sebemenší stín pochybností. Dítě si podrží naučené vědomosti, dokud se mu v životě neprokáží jako platné či neplatné.

V každé okultní škole se žák učí nejprve zapomenout na vše, co se v minulosti naučil, aby nebyl ovlivněn žádnými předsudky, nýbrž si udržel mysl ve stavu klidného, oddaného očekávání. Jelikož skepse je nejlepším štítem proti pravdě, tento klid a důvěra mysli dovolí intuici čili "poučení zevnitř", aby odhalila pravdu konkrétního tvrzení. To je jediná cesta, jak si vypěstovat skutečně vytříbený smysl pro vnímání pravdy.

Žák není veden k tomu, aby slepě důvěřoval předkládané skutečnosti, aby věřil, že černé je ve skutečnosti bílé; musí si však zachovat přístup neodmítat nic jako nemožné. To mu umožní prozatím odložit to, co je všeobecně považováno za "prokázané", a pátrat, zda by se na celou věc nedalo pohlédnout ještě z jiného, jím dosud nepovšimnutého hlediska, které by černou barvu proměnilo v bílou. Skutečně, nesmí si dovolit považovat cokoliv za prokázané, neboť mu musí nade vše záležet na tom, aby svou mysl udržel ve stavu přizpůsobivosti, tolik vlastní malému dítěti. Každou buňkou své bytosti cítí, že nyní pohlížíme skrze tmavé sklo a podobně jako Ajax je vždy na pozoru a volá: "Světlo, více světla".

Zdroj: Rosenkruciánská kosmokoncepce - Max Heindel

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Vladimir: vzdycky je na vyber, postulaty formulovali omylni lide, vzdycky...
Flash  |  9.2.2010 23:46

Myslet si, že když tučně někomu zaplatíte a on vás na oplátku za to...
Myšlenka  |  5.5.2013 21:43

Tak jo, ale už to nekopíruj do všech diskuzí...
Prasátko Rochátko  |  26.4.2014 16:54

Jojo, nakopíroval to všude, snad je do diskuzí o vaření ne...:o)))
hehehe  |  2.11.2014 22:18

...jen do diskuzí o vaření ne...
Oprava:  |  2.11.2014 22:19

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *