Když onemocníte

Když onemocníte

3.11.2004 00:00  |  Duchovno

I když onemocníte a ležíte v posteli, můžete z oněch chvil v posteli učinit chvíle krásy a radosti, chvíle relaxace a odpočinku, chvíle meditace, chvíle naslouchání hudbě nebo poezii.... celý článek

Komentářů: 8 | Poslední komentář: 11.4.2011 13:53

Komentáře

reagovat 3.11.2004 17:07 - lojzapepa

Ono se to řekne! Zkuste ležet 3 měsíce, když se nemůžete skoro hýbat, kvůli bolestem nemůžete spát, navíc vás musí obskakovat přítelkyně v 6. měsíci těhotenství! V práci na vás tlačí, kdy už se konečně vrátíte, no a ta nemocenská - pomalu ani nestačí na placení účtů!!! Tomu říkám duchovno a oslavná nálada.

reagovat 4.11.2004 19:32 - korálek

Já s tím souhlasím.Máš pravdu,že to není jednoduché,ale kdyby jsi ty rady zkusil,třeba by jsi neležel tři měsíce.

reagovat 5.11.2004 14:32 - Pája

když jsem onemocněla,byla jsem ráda,že ležím a můžu v klidu spát.Většinou díky horečce se mnou "poskakuje postel".A pokud je někdo nucený dlouhodobě neopustit lůžko,pochybuju,že např. tři měsíce jen tupě zírá do stropu.

reagovat 10.11.2004 15:19 - coroner

Kdybych já onemocněl, tak mám hřejivý pocit, že na mě myslí aspoň T-Mobile. Škyt!...Škyt!...Prd!

reagovat 28.4.2005 09:38 - Lenka

Souhlasím s tebou, Korálku. Já mám taky problémy a vím,že kdybych se nesnažila, jsem už dávno mrtvá! Duchovno je nesmírně důležité, neb kdyby člověk žil jen na tělesné úrovni, tak se buď pozabíjíme nebo všichni umřem na rakovinu a podobně. Člověk se musí spolehnout sám na sebe i když je nujhůř, ale lásku a pomoc od ostatních přijímat. Nebýt mých rodičů a přítele a i dalších lidí, nevím, kde bych teď byla.

reagovat 11.4.2011 13:38 - Jitka

Vážení, jenže když jste na to opravdu úplně sami, tak se Vám už moc ani nechce bojovat, pak zmobilizovat síly a zdůvodnit si , jestli přece jen existuje nějaký důvod , proč to nezabalit je pekelně složité a těžké!!!! V téhle době, nejistot a stresu, lékařů a jejich ochoty spíš Vás stresovat než pozvednout mysl o péči ani nemluvim, je to fakt zázrak, když se člověk ještě zvedne, i když už padá dolů a je sám...

reagovat 11.4.2011 13:51 - D

Stůňu už skoro rok.A je to hrůza,i když teď menší.Ale když mi bylo zle,byla jsem ráda že jsem ráda,na nějaké vychutnávání nemoci jsem neměla ani pomyšlení.To jde až když je člověku aspoň trošku líp

reagovat 11.4.2011 13:53 - Helen

Vážení, jenže když jste...

Jitko, souhlasím s vámi, chápu. A ani nemusí být člověk sám a přeci se tak cítí, protože v nemoci a smrti jsme převážně stejně sami. Výjimkou jsou ti, kdo mají vedle sebe opravdu milujícího a empathického jedince, ale i ve vlastních rodinách je jich pomálu. Nemocí spíše obtěžujete....

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Kdybych já onemocněl, tak mám hřejivý pocit, že na mě myslí aspoň...
coroner  |  10.11.2004 15:19

Souhlasím s tebou, Korálku. Já mám taky problémy a vím,že kdybych se...
Lenka  |  28.4.2005 09:38

Vážení, jenže když jste na to opravdu úplně sami, tak se Vám už moc...
Jitka  |  11.4.2011 13:38

Stůňu už skoro rok.A je to hrůza,i když teď menší.Ale když mi bylo...
D  |  11.4.2011 13:51

Jitko, souhlasím s vámi, chápu. A ani nemusí být člověk sám a přeci...
Helen  |  11.4.2011 13:53

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 

Reaguji na komentář - nereagovat

* *