Jak správně zacházet se symptomy

29.1.2000 00:00
Duchovno

Symptomy jsou projevy tělesně-duševní nerovnováhy. A současně znamenají pomoc a cestu k znovunastolení rovnováhy.

SYMPTOMY NELZE POVAŽOVAT ZA UPOZORNĚNÍ NA TO, CO ČLOVĚK MÁ, NÝBRŽ CO MU CHYBÍ!
Kdo nemůže chodit nebo správně dýchat, nemá problémy s nohama nebo dechové obtíže, nýbrž chybí mu pohyb, respektive vzduch. Když se zamyslíme nad tím, co nám chybí, snáze objevíme stín, který se skrývá v symptomu.

SYMPTOMY JE TŘEBA CHÁPAT ASOCIATIVNĚ A SMYSLOVĚ!
To znamená, že je třeba si hrát s jazykem. Například výraz "pracovní úraz" se hovorově používá pro označení "nehody" při sexuálním styku - tkví zde tedy sexuální význam. Ve slově "vyrážka" vytušíme agresivní význam, který by nás u této symptomatiky zprvu vůbec nenapadl. Tento asociativní, smyslový přístup k symptomům nás dovede na správnou stopu motivů, které se za nimi skrývají.
SYMPTOMY JE TŘEBA POJMENOVAT JEDNODUŠE, PŘÍM0 A HOVOROVÝM JAZYKEM.
"Katar" je cizí slovo, navíc odborné. Když naproti tomu řeknu: "Škrábe mě v krku," uvědomím si mnohem snáze, kam míří mé symptomy a že mám zřejmě něčeho "až po krk".
SLOVO "MUSÍ", "MÁM" NEBO "MOHU" JE TŘEBA NAHRADIT VÝRAZY "CHCI" NEBO "CHTĚL BYCH"!
Neformulujte tedy "nemohu dýchat", nýbrž "nechci dýchat".
NEEXISTUJÍ STATICKÉ SYMPTOMY!
Například místo "Mám zácpu" bychom měli raději říkat "Nechci pouštět".
NESMÍME OČEKÁVAT ŽÁDNÉ ZÁZRAKY, POKUD JE NEVYKONÁME SAMI! "
Symptomy jsou vždy zoufalým výkřikem organismu, který se snaží upoutat pozornost vědomí. Nesmíme ovšem očekávat, že náhlé pochopení ihned symptom odstraní. V každém symptomu se manifestují životní návyky. Proto se stane zbytečným, teprve když tyto životní návyky změníme. Přitom se cesta jejich změny nejmenuje "oběť" nebo "rezignace". Ano, je možné, že člověk přestane kouřit nebo se cpát vším možným. Ale tuto malou oběť vyváží velký zisk: stane se člověkem, který se nachází blíže svému středu.

VNITŘNÍ DIALOG
Metoda vnitřního dialogu pochází z moderní psychoterapie. Přitom člověk hovoří s orgánem nebo symptomem, jako by to byly živé bytosti s vlastní, vyšší inteligencí. A i symptom se dostane ke slovu. Člověk se vmyslí do symptomu a říká, co ho k tomu napadne. Přitom je důležité, aby neargumentoval jen logicky a kauzálně, nýbrž aby volně asocioval, tedy říkal bez dlouhého přemýšlení, co mu právě přijde na mysl.
Vnitřní dialog vedeme tak dlouho, dokud nenajdeme odpověď, která nám pomůže dostat se dál. Důležité také je , aby se člověk při vnitřním dialogu nepřemáhal, nýbrž nechal se vést vyšším vědomím.
Další možností je dialog s jiným člověkem. Přitom převezme hlas symptomu přítel či partner.

zdroj: Erich Bauer - Astro - zdraví

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

když tedy vidím hůře na dálku co je k tomu asociace,co si mám tedy...
iva  |  13.3.2008 18:08

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *