Jak pohlížet na osobnost

13.4.2011 00:00
Duchovno

Co považujeme za své běžné „já“? Zpravidla především své tělo, své myšlenky a své prožitky.

Mnozí sem začleňují i milované osoby, své blízké a přátele. Leckdo je ochoten ke svému „ já“ přiřadit i práci, na kterou je zvyklý, svůj dům, do­konce i svou oblíbenou košili, ze které nikdy ne­vyleze.

Takovéto široké „já“ nás nutí k zamyšlení. Je to ono, kdo se expanziv­ně zmocňuje všeho ko­lem, nebo jeho se zmoc­ňují všichni, komu se zachce?

Obklopuje nás mnohé, s čímž jsme si zvykli ztotožňovat své „já“, ale to mnohé - to ještě nejsme my. Naše „já“ se s mnohým prostě slepilo.

VY - TO NENÍ VÁŠ ROZUM ANI VAŠE MYŠLENKY.

Vaše myšlenky jsou produktem té konkrétní kultury, ve které vás napadlo se narodit. V jiné kultuře by do vás nahustili jiné myšlenky. Myšlenky vám mohou pomáhat, mohou vám překážet, mohou chybět, mohou vás tlačit dolů, aleje zřejmé, že myšlenky - to nejste vy.

VY - TO NEJSOU VAŠE EMOCE, PŘÁNÍ A POCITY.

Je zřejmé, že pro velmi mnoho lidí neexistuje rozdíl mezi, já“ a prožitky. Když se dospělý člověk připodobňuje k dítěti a pluje ve svých pocitech, s nimiž sám sebe ztotožňuje, je s nimi zajedno.

 Vzpomeňte si, jak často a jak snadno a jednoduše se ztotožňuje­me s náladou, s pocity a emocemi, které se na nás nahrnuly. A právě v těchto chvílích nejsme schopni být adekvátní ve vztahu k jiným lidem a situacím.

Přestat se ztotožňovat se svými prožitky - to je základ každé seberegulace. Nejjednodušší a nejefektivnější způsob, jak zavést pořádek do svých prožitků a pocitů je - jednoduše je pozorovat. Již jsme o tom psali. Naše „já“ se prostě stáhne do ústraní a pozo­ruje, jak kypí láska, vzdouvá se hněv, cuká se ješitnost, pláče hoře, vře křivda a naříká stesk. Kdo už to pozoroval, ten ví, že podívaná je to velezajímavá. Někdy se zdá, že prožitky se zklidňují prostě proto, že se cítí trapně před klidným a hlubokým pohledem „já“. Když naše „já“ odejde od takových nevyvážených společníků, bude čisté a svobodné. Když je „já“ zapojeno do hry prožitků, napájí je svou energií, ale když s nimi přerušuje společné hry - přívod energie se přerušuje a prožitky se zklidňují.

Není třeba říkat, že cesty našeho „já“ se s touto nebezpečnou společností rozcházejí. Tato společnost nás totiž může přivést jen k problémům, rozvodům, do nemocnice nebo na hřbitov. Každý si své společníky v životě vybírá sám. Avšak když se prožitky zdo­konalují, když dospívají a moudří, tu k nim znovu přichází „já“. Může se s nimi ztotožnit a rozpustit se v nich, ale bude to rozhod­nutí našeho, já“, které se rozhodlo darovat se Jiným. Protože pro­žitky - to je něco Jiného.

A poslední věc. Ovšemže VY - TO NENÍ VAŠE TĚLO.

Napří­klad můžete mít podle místního standardu nepěkné tělo, ale nád­hernou duši. Slabé „já“ se spojuje se silným nebo krásným tělem téměř stejně často, jak je tomu i v opačném případě. Každý však souhlasí, že vaše tělo může pomáhat vašemu „já“ a může mu i překážet. Vaše „já“ se může přátelit s vaším tělem nebo může být s ním v nepřátelství. V každém případě však ztotožňovat se se svým tělem je poněkud divné. Druhou otázkou je, kdo je z vás silnější. Kdo z vás je pánem? Válčíte s tělem. Ale samotný fakt boje, byť i boje prohraného, ukazuje na samostatnost a suverénnost obou stran.

Tady jsou naše hlavní tři NE - JÁ: Rozum, Pocity a Tělo. Dej­me je dohromady: Tělo + Rozum + Pocity a dostaneme to, co je nejčastěji s úctou nazýváno Lidskou Osobností - psáno velkými písmeny. Souhrn tří NE - JÁ dává osobnost. Všechno je správné, protože

VAŠE OSOBNOST - TO NEJSTE VY.

Vaše osobnost - to je hlavní a unikátní nástroj vašeho pravého Já. To je to, s jejíž pomocí procházíte životem. Ale vaše osobnost - to nejste vy.

Je pochopitelně velmi důležité naladit správný vztah mezi Se­bou a svou Osobností. Je opravdu rozumněji mít rád a starat se o ni, aleje dost hloupé považovat ji za svou Svatyni a třást se před každým jejím vrtochem. Někdy se nám chce dát jí svobodu - ať si žije sama, jak umí. Ale jestliže je špatně vychována, a tak tomu bývá téměř vždy, velice živě organizuje výboje a zbavuje nás svo­body. Proto je lépe ji víceméně držet na uzdě. Jedním slovem - musíte vždy být výš, než je vaše Osobnost a její roztrpčení a ne­spokojenost se vás musejí dotýkat stejně, jako se rozumného Pána dotýkají roztrpčení a nespokojenost jeho dobrého psa.

Vaše Osobnost - to nejste vy. Můžete ji milovat, ale nevažte se na ni. Můžete jí pomáhat a dokonce ji i vychovávat. Je třeba se k ní chovat tak, jako ke kterémukoli jinému blízkému člověku.

Je špatné, když vás vaše osobnost neuspokojuje: nezdravé tělo, slaboduché myšlenky, ubohé pocity. Ale ve velkém součtu (ať už jsou jakékoli ty složky vaší Osobnosti) to není tak důležité. Důle­žité je, že když se s ní ztotožňujete, ztrácíte svou svobodu.

Pohleďte na své myšlenky a řekněte si: to nejsem Já. A budete svobodní. Podivte se svým pocitům a odlepte se od nich: to ne­jsem Já - a osvoboďte se. Zasmějte se svému tělu: to nejsem Já - a budete volní.

Zdroj: MUDr. Vladimír Savčenko -Svět tvých iluzí, nakladatelství Eugenika

Související články

Co dětem brání být sebou samými?

18.4.2006 00:00

Sedm posvátných pravd - pravda třetí

13.12.2005 00:00

Symbolická síla deseti sefír

26.10.2005 00:00

Ostrov Já

31.10.2002 00:00

Stát se sebou samým

8.10.2002 00:00

Alter ego a syndrom rozdvojené osobnosti

4.9.2002 00:00

Proces individuace aneb Staň se tím, kým jsi

11.7.2002 00:00

Pár slov o duši

17.9.2001 00:00

Osobnost jako celek

27.7.2000 00:00

Tajemství zdraví druidů

7.6.2000 00:00

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Naše "Já" je átmá, které sídlí v místě, kam ukáže naše...
jan-blazej  |  14.4.2011 10:01

no nazdar,tys tu chyběl!
Kurńa  |  14.4.2011 10:05

Popularita na všech frontách.
...  |  14.4.2011 10:12

♥♥♥ MILUJI LUCKU VONDRÁČKOVOU !!! ♥♥♥
Superman  |  17.6.2011 15:37

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *