Důvěra

13.6.2012 00:01
Duchovno

Existují otázky, na něž musíme stále znovu hledat odpověď, protože žádná odpověď nemůže mít definitivní platnost. Jednou z takových otázek je "Komu mohu důvěřovat?"

Znáte v okruhu svých známých či přátel někoho, na něhož se můžete stoprocentně spolehnout? Důvěřujete určitým politikům, nějaké určité straně? Kolik důvěry vkládáte do svého náboženského společenství, nakolik důvěřujete svému pojištění, svému lékaři neho vůbec sami sobě?

Když jsme postaveni před rozhodnutí, pak se většinou rozhodujeme pro to, čemu více důvěřujeme - ať vědomě nebo podvědomě. Když jdeme přes most, věříme a spoléháme se, že vydrží, když nastupujeme do letadla, věříme a spoléháme se, že se nezřítí, když si kupujeme chléb, věříme a spoléháme se, že v něm není žádný jed atd. Neustále se musíme do něčeho pouštět, pro něco se rozhodovat. Souběžně s rozhodnutími nám probíhají v hlavě myšlenkové pochody, pomocí nichž prověřujeme své závěry. Abychom zvýšili správnost těchto závěrů, sázíme na domněnky, dohady, předpoklady, tušení, které se při bližším prozkoumání nejeví vždy jako jisté. „Ale co je vlastně jisté?“ mohli byste se zeptat. Čemu lze vlastně doopravdy věřit?

„Důvěra je dobrá, kontrola lepší“ či „Důvěřuj, ale prověřuj“ - tato Leninova slova známe dobře. Nebo: „Kdo se spoléhá na druhé, je ztracen.“ Běžný život a lidská povaha nás poučily, že opatrnosti nemůže být nikdy dost. Nedůvěra, podezíravost, strach, pochyby a všichni další „speciální poradci“ sedí při našem vnitřním rozhovoru proti nám a varují nás, abychom se v životě neoddávali přílišné důvěřivosti a lehkomyslnosti. Ale také snění se účastní tohoto vnitřního rozhovoru: snění o dokonalém přátelství, lásce a důvěře, a také stesk a touha po jistotě, bezpečí a spolehlivosti. Ani palčivou touhu, ani hluboko vězící nedůvěru nedokážeme někdy zcela popřít nebo setřást. 

Zakoušíme, jak se naše přírodní vědomí houpe mezi těmito dvěma póly sem a tam a zoufale zápasí v myšlenkách a pocitech o jistotu a rovnováhu. To je naše každodenní životní skutečnost, mnohými lidmi prožívaná až do omrzení: bouřlivé životní moře protikladů, které každého, kdo po něm dostatečně dlouho vesluje stále dokola, přivádí k tomu, že začne toužit po záchraně a spáse.

Tato touha pochází z hloubi naší bytosti a má zcela jinou příčinu: tajemnou, nepozemskou sílu, která naši tužbu po důvěře udržuje živou. To je to, co nám přes všechnu pochybnost a strach umožňuje se nevzdat. V nás existuje, vzdor všem našim opačným zkušenostem, druh pradávné důvěry, síla, která nám umožňuje obstát v životě, nepochybující jistota, že za všemi problémy a nejistotou tohoto světa se v skrytu nachází spolehlivá skutečnost.

V Bibli se říká: „Na světě máte strach, ale upokojte se, já jsem svět překonal.“ To je podivuhodné poukázání na to, že musíme směrovat svou touhu pouze na to, co je trvalé a věrné, co nezklame a nezradí. To se nachází mimo skutečnost našeho světa a zároveň je nám to blíže než vlastní ruce a nohy. Je to to božské v našem srdci, nehynoucí semínko, které, když jen projevíme dostatek důvěry, může vzklíčit a růst. Překoná svět a s ním i naše strachy a nejistoty.

Zdroj: Lectorium Rosicrucianum

Související články

Mocná iluze nedostatku

9.12.2011 00:01

Opuštěnost

27.5.2009 00:00

Pravda

12.12.2008 00:00

Víra a náboženství

29.2.2008 00:00

Dotkni se ran, vydrž pochybnosti

19.2.2008 00:00

To nezničitelné v člověku

6.9.2006 00:00

Sedm posvátných pravd - pravda šestá

13.1.2006 00:00

Pokora

3.5.2005 00:00

Víra je účinným a bezplatným lékem

25.3.2005 00:00

Sebedůvěra

23.3.2005 00:00

Světlo a zlo

24.12.2004 00:00

Neodmítat nic jako nemožné

17.5.2001 00:00

Přidat komentář

 
* *